2022 – Zlatokopové
Šerifův deník osady Vřesovice z období druhé zlaté horečky, LP 2022. Zapsal šerif Voža vlastní rukou.
Tušil jsem to delší dobu, cítil jsem to ve svých starých kloubech (hlavně v pravém koleni, a to má vždycky pravdu), ale nějak jsem si to nechtěl připustit. Vypukla druhá vřesovická zlatá horečka. Ta první už žije pouze v legendách, pamětníci jsou dávno na věčnosti. Jen ve starých novinách se o ní psalo, že někdy před sto lety se tu objevilo zlato a sjela se sem spousta zlatokopů, kteří si mysleli, že rychle zbohatnou. Začali bezhlavě kopat štoly, které spoustu z nich zasypaly. Vydávali se sami daleko do hor, odkud se nikdy nevrátili. Drancovali potoky a přírodu vůbec, čímž si znepřátelili domorodé obyvatele. Nikdy neměli dost a když už nenacházeli nic na svém pozemku, začali si zlato krást, přepadat se a pro zlato i zabíjet. Jen málo jich tenkrát přežilo. Tehdejší šerif je nezvládl uhlídat, neunesl to a zešílel.
Ale to já nedovolím. Já si ty zlatachtivé blázny pohlídám! A tak hned když v sobotu přijeli, varoval jsem je a nastavil jasná pravidla. Taky jsem jim ustanovil dozor zkušených kopáčů a rozdělil je do skupin. Ale abych ukázal i smířlivou tvář, dostal každý z nich jeden dolar z obecní pokladny, aby měli něco do začátku. No, v místním obchodě bylo hned všechno vyprodané, a tak se vydali do lesa posbírat to málo co zbylo po první zlaté horečce. Tedy věci, které nevysbírali bandité, kteří se s nimi hned dali do křížku – ale co, když se dva perou v lese, šerif v osadě má klid.
Hned další den po příjezdu začali budovat vstupy do dolů. Naštěstí si celkem pohlídali, aby jim to celé nespadlo na hlavu. Respektive: nespadlo to, když jsem se o to opřel já, tak to snad něco vydrží.
Noc na pondělí byla nejhorší, kterou jsem tu zažil. Hlídka píská poplach a my, co jsme se seběhli, nevěříme vlastním očím. Duchové! A vidíme je všichni (prý i ti střízliví). Chodí kolem s lucernami, krumpáči a lopatami. Máme strach se k nim přiblížit, oni naštěstí nechodí blíž, jen jako by cosi hledali. Ráno to všichni rozebírají, ti, co to zaspali nevěří, ale schovat se před tím nedá. Dolování zlata je přerušeno, do dolů se nikomu nechce. Chvíli jsem myslel, že se všichni sbalí a odjedou, ale odhodlání jim opravdu nechybí. Vydali se po skupinách kontaktovat domorodé kmeny, se kterými místní občas obchodují, ale jinak se necháváme být. A vrátili se s nějakým zaklínadlem, kterým prý stoleté duchy zlatokopů zaženou, jen se musí v noci po jednom vydat do nějaké svatyně, tam se jim podívat do očí a po vyslovení zaklínadla prý duchové zmizí. U toho nechci být, jen jsem zvědav, kolik se jich ráno vrátí a kolik jich zůstane ztracených někde v temných dolech. Navíc se žene bouřka, tohle nedopadne dobře.
Ale podívejme, všichni se vrátili. A duchové nikde. Tak snad to dneska bude klídek a pohoda - zlatokopové ať se dřou v dolech, já jim klidně budu dělat banku a pozemkový fond, dám si k tomu studený pivo a nic nemusím řešit.
Jó úterý byl fajn den, jen ten večer. Zlatí duchové! Z lesa se vynořil ten starej magor, co nedá pokoj s hledáním starého dolu plného zlata. Nikdo ho tu nebere vážně, není jediný, komu z hledání zlata přeskočilo. Teď sedí u ohně a krmí je tou svou historkou, a že prý i mapu někde měl. Snad mu to nebudou věřit.
Budou! A všichni! Oni se fakt balí, že tu jeho mapu našli a jdou si do dolu pro zlato! A mně je to jedno, dluhy v kasinu mají splacené, uklidili po sobě, tak ať jdou.
Večer jsem byl trochu nesvůj, jaký tu byl klid. Trochu jsem se bál, jestli mají co jíst, kde přespat, ale koneckonců, musím se starat hlavně o starousedlíky. Zlatokopové ať si kopou. A už jsou zpátky. A nesou zlato! Že ten důl našli a mají spoustu zlata! No to mě podržte, teď ještě aby přišel ten starý blázen a začal vykřikovat "já vám to říkal"! Jen doufám, že to sem nepřiláká další a další kopáče.
Vypadá to slibně. Tahle banda se zatím chová zodpovědně, zlato i získané území si rozdělili mezi sebe, neperou se o ně, v kasinu je prázdno. A ještě k tomu rozjeli nějakou doručovací službu a dávají ostatním zlatokopům v okolí vědět, že tady zlato už není. Blýská se tu na klidné časy! Teď si staví lanovou dráhu jen tak pro zábavu, na večer krásný slavnostní oheň a zítra že odjedou. Nechci to zakřiknout, ale druhá zlatá horečka snad končí a všichni to přežijí. I šerif. Ani pravé koleno nic neříká.
Je to tak. Odjíždí domů, batohy plné zlata, a my se můžeme vrátit k poklidnému osadničení bez zlatokopů, duchů, banditů... A na to si naliju dobrou skotskou whisky. V tom vycházejícím slunci má krásnou barvu tekutého zlata.
2019 – Vesmírní dobrodruzi
Záznamy stažené z komunikační družice, vyslané do mezihvězdného prostoru, aby zachovala odkaz civilizace planety Ovip
Toto je možná poslední zpráva o naší planetě. Právě jsme zjistili, že její osud je zpečetěn - řítí se na ni meteorit, který zničí veškerý život. Není čas připravit se, je málo času něco vymyslet. Jak zachránit alespoň někoho? Ke startu se právě připravuje vesmírná loď. Není sice uzpůsobena k dlouhodobému pobytu v kosmu, ale dá nám pár dní navíc. Koho vzít s sebou? Z nejbližšího okruhu velitelů vím koho vybrat - ty nejlepší a nejzkušenější. Chci ale dát šanci každému, byť malou a skrytou. Vyhlašuji, že hledám odvážné dobrodruhy pro cestu do neznáma. A opravdu: brzy odpoví 35 odvážlivců! Ještě neví, že se právě stali reprezentanty naší planety. Jedinými přeživšími z celé civilizace. Jejich odvaha mi dává naději a vůli přežít. Prezident planety Ovip Voža
Odletěli jsme. Naše domovská planeta se zmenšuje v okýnku a já všem říkám krutou pravdu. Přijímají ji odvážně, snad jim to vydží. Co dál? Na této lodi přežijeme jen pár dní, víc zásob nemá. Máme tři průzkumné letouny, ustanovuji tedy 3 posádky, které budou pátrat po nové planetě, kde bychom mohli přežít a založit novou kolonii. Kam se ale vydat dřív? Posádky pomáhají se sběrem dat z měřicích stanic. Z 10 planet jsou obyvatelné pouze 4. Nastavujeme kurz k nejbližší z nich...
Z průzkumu první planety jsme byli netrpěliví. Posádky se na ni vydaly s cílem najít zdroje vody a jídla, které by nám umožnily přežít. Ty sice na planetě jsou, ale po celou dobu pobytu nás ohrožují i žravá zvířata, kterým se nedokážeme účinně bránit. Musíme pokračovat dál a cestou se cvičit v dovednostech přežití - kromě lepší připravenosti to krátí čas a zlepšuje morálku.
Další planeta s podmínkami pro život. Průzkum vypadal zprvu slibně a posádky všech tří letounů nosily zpět vzorky rostlin a nerostů. Po bližší analýze se však ukázalo, že všechny jsou jedovaté a planeta je pro nás vlastně nebezpečná... Zkoušíme tedy hned vedlejší planetu. Po přiblížení však naše senzory ukazují, že její povrch není pevný - jak je to možné? Na odvrácené straně, kde je tma, ovšem nalézáme místo vhodné k přistání. Vydáváme se tedy znovu na průzkum, tentokrát do tmy. Z ní nás najednou zdraví mimozemšťan! Naštěstí velmi ochotný: věnuje nám dokonce čokoládu ze své bublající sopky. Už víme, proč se pořád tak usmíval. Varuje nás, že povrch planety je i za tmy velmi křehký, a zpět k lodi bychom neměli jít ve skupince, abychom se nepropadli. Temnou pustinou se tedy vydáváme každý o samotě, v bezpečných rozestupech. I přes strašidelné zvuky, které se kolem ozývají, se na loď vrátí všichni v pořádku.
Jsme u poslední planety ze seznamu. Poslední naděje. Pokud to nevyjde...vrátíme se mezi jedovaté rostliny? Nebo žravá zvířata? Ještě než se vydáváme na průzkum, tak se nám ztrácí pár věcí. Naběračka z kuchyně, matrace z jedné kajuty a pár dalších. Chce snad někdo utéct a dělá si zásoby? Na planetě posádky provází místní domorodci, kteří jim ochotně ukazují zdroje. Po analýze zjišťujeme, že planeta je velmi bohatá - ovšem pouze na kamení. Vodu bychom tu hledali marně a kde není voda... Během odpočinku přibíhá na velitelský můstek hlídka s hroznou zprávou. Ztratily se průzkumné letouny! Co teď? Bez nich se nikam nedostaneme! Velitelé přichází s nápadem pokusit se zaměřit lokalizační signály letounů. Posádky tedy odečítají data z displejů a porovnávají je s mapou planety, odkud signály vychází. Jsou sice slabé, ale vedou všechny tři k jednomu místu. Není to úplně blízko, proto se balíme na delší pochod a pobyt mimo loď a vyrážíme.
Už cestou na zaměřené místo se utvrzujeme v tom, že jdeme správně. Narážíme totiž na ztracené věci! A na místě samém - mimozemšťan hlídající vstup do podzemí! A má naše letouny! Prý je to jeho planeta a máme jít pryč. To ale bez letounů odmítáme. Jak je od něj ale dostat? Jedna posádka zkouší prosit, další vyhrožuje násilím...nic nezabírá. Pak mimozemšťan naznačuje, že by je snad za něco vyměnil. Co bychom mu tak dali? Čím se v této galaxii dá uplácet? Ha, máme to! Mimozemšťan je na čokoládu! Používáme tedy čokoládu od přátelského mimozemšťana z bublající sopky, a máme naše letouny zpět! Sice jsme slíbili, že pak odejdeme, ale posádky ještě zkouší přemluvit mimozemšťana, aby nás na planetě nechal žít. Ten o tom nechce ani slyšet. Nevěděl by aspoň o jiné planetě? Po další dávce čokolády se rozpovídal. Jinou pro nás obyvatelnou planetu nezná...ale tahle má dva měsíce! Měsíce! To nás nenapadlo! Ukazuje nám na monitoru, jak to tam vypadá. První je horký, plný aktivních sopek. Skoro jako v pekle. To ten druhý, vypadá jako ráj. Palmy, spousta vody a zeleně, jídlo pro všechny... Za další čokoládu (víc už opravdu nemáme) nám dává měsíc k dispozici. Za podmínky, že už ho nebudeme otravovat. To dokážeme slíbit. Přespíme tedy poblíž jeho jeskyně pod hvězdnou oblohou a ráno se vydáváme zpět k lodi i s letouny a jasným plánem: letíme na zelený měsíc!
Konečně. Přežijeme! Našli jsme krásné místo, kterému teď můžeme říkat Ovip II - náš nový domov. Užíváme si pohodlí místní přírody, koupeme se, sjíždíme roklinky na lanovce... Je však potřeba udržet řád a zabránit anarchii. Celou dobu jsem si vedl záznamy o tom, která posádka nejvíc přispěla k našemu snažení. To pro případ, že...to už není podstatné, přežili jsme všichni! Dáváme posádkám poslední šanci zvýšit svůj podíl na záchraně a podle zásluh rozdělujeme kosmohektary půdy v novém domově. Budování nové civilizace může začít. Odvážlivci, kteří na začátku netušili, co je čeká, jsou teď odměněni novou šancí. Teď už jsem pevně přesvědčen, že naše společnost přežije. Prezident planety Ovip II Voža
2018 – Zbojníci z Vřesovického lesa
Vážený čtenáři,
rád bych se s tebou podělil o příběh, který se bude jednou foxovat z pokolení na pokolení. Protože nikdo nesmí zapomenout na to, že existovala skupina odvážných a spravedlivých, která se rozhodla postavit Šerifovi z Nottinghamu.
V srpnu roku 2018 už byla situace v Nottinghamu tak neúnosná, že se do nedalekého Vřeswoodu vydalo 46 odvážlivců, psanců...v naději, že pod vedením Malého Johna, Robina Hooda a dalších zkušených zbojníků dokážou nemožné - postavit se šerifovi a jeho lidem a získat zpět svůj majetek a čest.
Zbojníci měli na výcvik pouze týden. Nikdo by nevěřil, s jakým zápalem se všichni ihned pustili do práce. Malí, velcí, mladí a ti mladší hned první den vyráběli luky, šípy, odlitky svých obličejů, aby mohli mást nepřítele. V hlubokých Vřeswoodských lesích hledali zbraně, i když mohli stále stanout tváří v tvář šerifovým lidem. Vytrvale doplňovali zásoby a každé dopoledne se zdokonalovali v odbornostech, které se pravému psanci můžou hodit.
Denně hledali ve vlastních řadách ty nejlepší plavce, lukostřelce i střelce na Bójáčky, nejmrštnější a nejhbitější. Své klání mezi sebou svedli i psanci s tvořivou a romantickou duší, nebo naopak rození karbaníci.
Třetí den, kdy už všem tryskala odvaha a síla i z uší, se všichni dozvěděli, že se v Nottinghamu něco chystá. Nikdo však netušil co. Zbojníky tak čekala zatím největší zkouška. Museli se v noci v naprostém utajení vydat do Vřeswoodských hvozdů. Zjistili, že se následující den v Nottinghamu koná turnaj lučištníků.
Zbojníci by v klidu trénovali své dovednosti ještě několik dní, aby se mohli šerifovi postavit. To by ovšem Robin Hood nesměl být ve své mladické nerozvážnosti horká hlava. Odjel na turnaj a nikomu nic neřekl. Celý den tak probíhal v poklidném zdokonalování všech dovedností až do příjezdu Broomhildy s Marion. Robin byl zajat. Marion šerifovi slíbila svoji ruku, výměnou za Robinovu svobodu.
Všichni věděli, že se budou muset následující den vydat na cestu a svatbu překazit, osvobodit Robina a nejlépe vyhnat Šerifa ze země. Všechny čekalo poslední odpoledne toho nejintenzivnějšího tréninku. Ve středu se tak všichni zbojníci vydali v plné polní do Nottinghamu. Někteří možná měli strach, že to bude jejich poslední výprava, ale nedali na sobě nic znát. Pevným krokem a s odhodláním kráčeli mílovými kroky k nottinghamskému hradu.
Přišli právě včas. Svatba byla již v plném proudu. Broomhilda musela celou skupinu popohnat. Malý John se nejprve s Šerifem a jeho nohsledy snažil vyjednávat, což ovšem s takovými neřády nikam nevedlo. Naštěstí v tu chvíli dorazil posel se zprávou, že král Richard se vrátil do země a míří přímo za námi! To už i Šerif pochopil, že je po všem, a se silným Johnovým „ŽEŇTE JE!“, vyhnali zbojníci veškerý šerifův lid i s ním samotným z Nottinghamu. Marion i Robin byli zachráněni.
Po této namáhavé výpravě už nebyl čas, aby se zbojníci vrátili zpět do svého tábořiště ve Vřeswoodu. A tak po tom, co oslavili své vítězství v krčmě, složili hlavu na nádvoří hradu, který bude o jejich hrdinském činu ještě po staletí vyprávět.
Ve čtvrtek se zbojníci vrátili ze svého vítězného tažení do Vřeswoodu. Ošetřili své raněné a nastal čas se bavit. Každý ze zbojníků se svezl na lanovce, prošel po slackline, zařádil si v rybníku a vydal se utratit část své kořisti do nedalekého obchodu.
Večer na pozvání Malého Johna a Robina Hooda přijela hledat největší pěveckou hvězdu mezi zbojníky Lady AHA s duem HAHA v doprovodu Blejoše Mareše, Kurtny Love. A rovnou s nachystanou smlouvou pro novou pěveckou zbojníkstar přijela producentka Berta.
Poslední den ve Vřesvoodu probíhalo klání mezi všemi zbojníky. Celý týden trénovali různé dovednosti a tak bylo nasnadě, aby mezi sebou našli ty nejlepší z nejlepších ve všech disciplínách. Odpoledne měly skupiny zbojníků poslední možnost změnit svůj podíl na kořisti.
Poslední večer by si zasloužil velký oheň na oslavu. Bohužel počasí nedovolilo zbojníkům zapálit ani větvičku. Byl to trochu smutný pohled, ale vše se vytratilo s příjezdem krále Richarda. Ten se vrátil do země a ihned se vydal za zbojníky, aby je ocenil za jejich odvahu a sílu, kterou prokázali při boji s Šerifem.
Zbojníci si tak poslední večer u svíček rozdali svou kořist, vyhlásili nejbáječnějšího zbojníka, zbojnici i bójovníka. Zpívali a bavili se do pozdních nočních hodin. Poslední noc uléhali všichni ke spánku s pocitem, že splnili všechno, co si na začátku týdne předsevzali.
V sobotu se všichni zbojníci sbalili a uklidili po sobě tábořiště. Nikdo by nepoznal, že se v těch místech týden trénovalo. S rozloučením a slibem přátelství na celý život, výměnou foxengeru a foxbooků se všichni rozjeli zpět do svých znovu nabytých panství.
Až budeš jednou tento příběh někomu vyprávět nebo foxovat, dělej to s úctou ke všem, kteří tento týden bojovali za spravedlnost. Byl to jeden z nejkrásnějších týdnů, který jsem v dosavadním životě zažil. Protože tolik přátelství, odvahy, síly a pohody jsem doposud neviděl.
Tvůj Fox
2017 – Asterix a Obelix: mise Kleopatra
Konečně! Po dlouhé cestě z Egypta doplul náš zpravodaj The Menhirpapyrus! A tak Vám přinášíme reportáž z letního dobrodružství, které už navždy zůstane vytesáno do menhiru…
Egypt 12. – 19. 8. 2017
Přátelé a naši věrní čtenáři, přináším vám podrobné zprávy o velkém týdenním letním dobrodružství, které se odehrálo daleko od naší milované Gálie. Asterix s Obelixem slíbili pomoc mocné Kleopatře se stavbou paláce pro Caesara... Naší galské dvojici bylo od začátku jasné, že tento úkol nemůžou zvládnout sami, a proto hledali celé jaro pomocníky, kteří se nebudou bát odjezdu do Egypta.
V sobotu 12. 8. 2017 odrazilo od břehu Gálie na lodi Karosis celkem 47 dětí a 13 dospělých. Hned po připlutí do Egypta začal pěkný frmol, jako na každé stavbě. Kleopatřin plán byl totiž větší, než jsme si mysleli. Všichni byli rozděleni do 4 skupin, a každá se pustila do stavby vlastního paláce! Takže ne stavba jednoho, ale rovnou čtyř paláců! Hned jsme se pustili do práce! Začali jsme sběrem materiálu na stavbu. Proklatí Římané se nám v tom snažili zabránit, ale nedali jsme se.
Každé dopoledne následujících dní jsme se zdokonalovali v dovednostech, které byly pro stavbu paláců podstatné – správné luštění hieroglyfů, orientace staveb na světové strany, první pomoc při pracovních úrazech... V neděli jsme se také poprvé setkali s byrokracií na egyptských úřadech. Museli jsme vyřídit všechna potřebná povolení pro stavbu. Její tempo bylo šílené, a tak jsme všichni vzali za vděk ranní příděl kouzelného nápoje od Panoramixe.
Pondělí bylo ve znamení sbírání inspirace pro výzdobu paláce. Navštívili jsme pyramidy a hledali vhodnou výzdobu. Asterix s Obelixem nám hodně radili. A najednou nebyli! Oba dva se odpoledne nevrátili do tábora a dokonce se neobjevili ani na večeři. Že by Obelix přišel o večeři?? To se nám nechtělo zdát! Vydali jsme se je tedy hledat... Přátelé věřte, že jsme nic strašidelnějšího, než setmělé pyramidy plné můmií, nezažili.
Stavby pokračovaly dle plánu, neobvykle se nám dařilo. Bohužel Caesar nehraje fér a jeho všudypřítomní vojáci v čele s GaiemBojem se nám v naší práci snažili zabránit. V úterý jsme proto museli postavit opevnění, které by vydrželo jejich nápor. Bohužel jednoho Římana, zřejmě se jednalo o GaiaBoja, nezastavilo. Když jsme se bavili u večerního ohně, vniknul nepozorovaně do tábořiště a převrhl nám kotlík se zbytkem kouzelného nápoje. Všem nám bylo jasné, že bez něj stavby nemůžeme dokončit včas...
Ve středu ráno jsme vyslali poštovního holuba s papyrem pro Panoramixe. Věděli jsme totiž, že se měl nedaleko zúčastnit sněmu druidů. Panoramix ihned papyroval zpět. Podle jeho instrukcí jsme se vydali na cestu, během které jsme museli splnit několik rituálů. Výprava k magickému místu na Čertových kamenech byla dlouhá a zapeklitá. Zpět do tábora bychom to už nestihli, proto jsme rozbalili spacáky, uvařili polévku a čekali na Panoramixe. Po setmění jsme se dočkali! Panoramix nám uvařil další várku nápoje, který jsme si ráno odnesli do tábora. Uložili jsme se ke spánku uprostřed lesa. Do konce stavby už nám zbývaly jen dva dny...
Ve čtvrtek jsme se vrátili do tábora. Protože jsme měli dostatek kouzelného nápoje, bavili jsme se! Sjížděli jsme roklinku na lanovce, šli jsme na nákup, odpočívali. Odpoledne jsme chtěli všechny paláce dokončit, ale co se nestalo! Na návštěvu přijel Nemotorix! Jeho pověst ho předchází. Místo stavby jsme tedy ošetřovali zraněné...
V pátek finišovaly všechny stavby, které jsme museli stále bránit proti Římanům. Také jsme se bavili, hráli hry, koupali se v přilehlé oáze. Celý den jsme stavěli ten nejslavnostnější oheň. Očekávali jsme Kleopatru i Caesara.
Večer u hořícího posledního ohně Obelix s Kleopatrou vyhodnotili nejlepší stavitele a zhodnotili celý týden. Dokonce přijel i Caesar, který si vypil do dna svůj pohár hořkosti, protože Kleopatra mu předala 3 dostavěné a 1 rozestavěný chrám.
Ututatise kamarádi! Převelice vám děkujeme za báječný týden, který jsme společně strávili. Věříme, že jste si to s námi užili tak, jako my s vámi. Tento týden zůstane navždy vytesán nejen do menhiru, ale i do našich táborových srdcí!
Těšíme se na vás zase v srpnu!!!
Obelix, Asterix, Kleopatra a všichni ostatní, bez nichž by to nešlo.
Pro Menhirpapyrus
Hubunezavřelix
2016 – Bájný poklad nejobávanějšího piráta
Jen jednou za sto let se otevírá cesta k legendárnímu ostrovu pokladů. Jen jednou za sto let se námořníci mohou pokusit získat bájné pirátské zlato. A jen obávaný pirátský kapitán Voža ví, jak se na ostrov dostat. Tedy, alespoň si myslí, že to ví... Ale i to mu stačí k tomu, aby do přístaviště ve Vřesovicích svolal piráty, bukanýry, korzáry, zkušené mořské vlky i líné mořské krysy! Jedině s jejich pomocí má totiž šanci na úspěšnou výpravu.
Jeho výzvu vyslyšelo 34 mladých pirátů, kteří se vydali na nebezpečnou plavbu. Na palubě tří pirátských lodí kormidlovaných těmi nejzkušenějšími piráty – Raduzz, Boeingem, Liborem, Martinem, Soňou, Danem a Petrem. Hlavním ranhojičem skupiny byla Blanka, které u amputací asistovala Hanča. Zdaleka nejdůležitějším členem posádky, bez kterého by celá výprava byla už předem odsouzena k neúspěchu, byla ovšem vynikající kuchařka Barča, na jejíž péči o naše žaludky mnozí v dobrém vzpomínají dodnes.
Žádná pirátská loď nemůže odplout z přístavu bez křtu a pořádné pirátské vlajky. Vymyslet jméno lodě, která bude nahánět strach už jen když ho protivníci uslyší, a nakreslit vlajku, pod kterou se vydají na širý oceán, byly první úkoly pro naše posádky.
Před dlouhou a náročnou plavbou bylo nutné získat zásoby na cestu. Nebyli bychom praví piráti, kdybychom šli jen tak nakoupit, proto jsme přístav vyplenili. Na jeho obranu se nám postavili chrabří obránci a dobýt přístav nebylo tak jednoduché, jak jsme si mysleli. Přesto se nám to podařilo a mohli jsme se vydat na dlouho očekávanou plavbu vstříc novým dobrodružstvím.
Přes noc jsme dopluli na dohled prvního ostrova na plánované trase. Během prozkoumávání ostrova jsme narazili na bandu mnoha zlatokopů. Ti obsadili několik nalezišť drahých kovů a dalších cenností, o které se však s námi nechtěli podělit. Tedy dobrovolně... Ukořistili jsme, co se dalo, ale na bájný ostrov pokladů bylo cenností moc málo. Toto určitě nebyl cíl naší cesty.
Večer u posezení u ohně a debatě kudy dál k nám zavítali dva trochu pomatení zlatokopové. Nejdříve jsme si mysleli, že nás chtějí přepadnout, ale nabídli nám dohodu. Když jim zrekvírované zlato vrátíme, navedou nás na správnou cestu. Moc jsme jim to nevěřili (hlavně tomu s želvou na hlavě), ale i tak jsme se za nimi v noci vydali. Aby nepoznali, že je stopuje posádka všech lodí, vydali jsme se za nimi po jednom. Nevrátili jsme jim samozřejmě všechno zlato a doufali jsme, že nám řeknou správné souřadnice bájného ostrova. Dali jsme dohromady všechny informace, co nám ti pomatenci dali a vydali se na cestu. Vál dobrý vítr a byla škoda toho nevyužít.
Další den nás probudil příkaz k uložení se ke spánku, hlášení večerního nástupu u ohně následované večeří... No je to normální? Vypadalo to, jako by čas plynul opačně. Dali jsme hlavy dohromady a zjistili jsme, že kopáči, co nás navštívili předešlou noc, nebyli úplně v pořádku. Ta želva nám měla být podezřelá víc. Každému z nás poradili jinou cestu, a my zabloudili na Narubiho ostrov, kde čas běží pozpátku.
Velitelé lodí byli navíc při průzkumu ostrova chyceni do pastí a vysvobodit je mohly jenom jejich posádky. Ale jak? Postupně jsme přicházeli na způsob, jak kapitány zachránit. Dávali jsme jim správné příkazy ke splnění úkolů. Kapitáni všech tří lodí si pod velením posádky vedli dobře, a tak jsme po obědě, dopoledním výcviku, snídani, ranní rozcvičce a budíčku mohli ulehnout k normálnímu spánku do kajut a ostrov bez obav o naše psychické zdraví opustit. Opět vál příznivý vítr a naše plachty se pořádně nadouvaly. Vydali jsme se neodkladně přes noc na další plavbu.
Čas k nalezení ostrova pokladů se krátil a my jsme potřebovali konečně zjistit, jak se k němu vlastně dostat. Podle kapitána Voži se po moři v našem okolí plaví několik lodí, z nichž každá ukrývá kousek mapy. Podařilo se nám je všechny postupně najít a mapy získat. Některé se vzdaly bez boje a jiné bylo potřeba dobít a potopit. KONEČNĚ! Známe polohu ostrova pokladů! Ba co víc, nečekaně jsme poskládali dohromady kousky informací o místě, kde můžeme začít pátrat po pokladu!
Plavba byla dlouhá, ale další den ráno jsme konečně dorazili k ostrovu, kde nás snad čeká pohádkové bohatství. Protože jsme nevěděli, jak dlouhá je cesta za pokladem, sbalili jsme si všechny potřebné věci a vydali se na první místo podle mapy. Poklad nikde! Po tak strastiplné cestě jsme si mysleli, že by mohl poklad být na dosah ruky. Nebo aspoň šavle. Jaké bylo naše překvapení, když jsme našli jen další kousek plánku s vyznačeným dalším bodem. Pak další kousek a další bod. A další... Kolik jich ještě bude?
HA! Máme zprávu napsanou tajným kódem. Povolali jsme navigátory každé lodě, aby se pokusil zprávu rozluštit, ale bylo potřeba znalostí celé posádky. Nakonec se nám podařilo šifru rozluštit. Vzkaz nám odkryl dva body. Abychom neplýtvali časem posádek, rozdělili jsme se na skupinky, které prozkoumávaly okolí. Jedna skupinka objevila zásoby vody. Byli jsme vděční pirátovi, který mapu kreslil, protože jsme už sami měli málo pitné vody. A mořská krysa vodu potřebuje. Jinak by byla úplně vyschlá a nechtěli by ji ani jako vycpaný exemplář do muzea. Posilněni čerstvou vodou jsme se vydali ke druhému bodu, vyznačeném na mapě červeným písmenem X uprostřed plánku.
Došli jsme ke staré kapličce, kde nás čekalo nemilé překvapení. Starý, vysušený pirát, který poklad schoval, zůstal před sto lety na ostrově uvězněný. Měl dost času přemýšlet o ceně pokladu, a co pro něj znamená svoboda. Nechtěl dál zůstat na ostrově, a tak byl ochotný dát nám celý poklad výměnou za naši mapu, podle které se může dostat z ostrova pryč. My jsme souhlasili. My přeci známe cestu zpět, a tak jsme se dohodli. Předal nám klíč k truhle a prozradil, kde ji kdysi schoval. V rozštípené skále jsme našli starou a skoro shnilou dřevěnou bednu. HURÁ!!! Povedlo se a jsme pohádkově bohatí! Už nikdy nemusíme pracovat.
Protože se už stmívalo a nechtěli jsme zabloudit a skončit jako starý pirát, ulehli jsme pod hvězdnou oblohu ozářenou svitem úplňku a přenocovali do rána. Probudil nás hlad a kručení v břiše. Zahladili jsme po sobě stopy a vydali se na cestu zpět ke kotvišti. V základním táboře nás čekala Barča s připraveným jídlem na doplnění energie po namáhavé, ale velmi úspěšné výpravě. Teď už není kam spěchat.
Mohli jsme si odpočinout, a tak jsme se odpoledne vydali na průzkum okolí a narazili na osadu obchodníků. Jsme bohatí, a tak nebylo třeba loupit a rekvírovat. Potřebovali jsme dovybavit a vylepšit naše pirátské lodě na cestu domů, pořádně vydrhnout paluby, ale také nakoupit nějakou sladkou odměnu pro posádku. Opravdu si ji zaslouží za dobře odvedenou práci. Jako další odměnu celé flotile si kadet Dan připravil večerní zábavu. Posádky soutěžily o ceny pro nejlepšího pirátského pěvce, drsňáka flotily. Aby klání probíhalo, jak má, pěkně po pirátsku, připlula na ostrov na pozvání tříčlenná porota ve složení: Daniela Nekonečná z veselých a hravých Pannenských ostrovů, Amy Beerhouse z pekelně dobré špeluňky a Pipilotta Hustokrutopřísná ze severských ostrovů, kde pižmoni dávají dobrou noc.
Předposlední den jsme už jen odpočívali a užívali si veselou plavbu zpátky domů – třeba při jízdě na lanové dráze přes roklinky. Ještě však zbývalo rozdělit spravedlivě podíl z pokladu mezi posádky podle jejích zásluh. Proto se uskutečnilo závěrečné klání, kdy po nelítostném a vyrovnaném boji mohl korvetní kapitán Voža, večer u závěrečného slavnostního ohně, rozdělit poklad spravedlivě mezi osazenstva lodí. Podle zásluh taky všechny povýšil do různých námořnických a pirátských hodností.
Všichni dodnes rádi vzpomínáme na krásně prožitý týden se všemi úžasnými piráty, kteří se s námi plavili. Nejlépe se vzpomíná u fotek, které najdete zde. Ještě jednou vám všem děkujeme a těšíme se na další dobrodružství příští rok, o kterém vás budeme informovat na Facebooku a tomto webu. Tak v srpnu, ututatise!
2015 – Detektivové na stopě zločinu
Jak jistě víte, naše detektivní pátrání započalo již v zimě. Velení ScotlandYardu tehdy pověřilo vrchního radu Vožátka, aby ustanovil tým detektivů, kteří budou mít za úkol pochytat bandu zločinců. Ta sužuje svojí nekalou činností okolí Vřesovic. Vožátko si na pomoc povolal ty nejpovolanější a nejproslulejší detektivy z okolí: Raduzz, Barču, Boeinga, Soňu, Libora, Martina, Dana, Petra, Blanču (ta nám dělala lékařský dozor), a skvělé kuchařky Janu s Jarkou.
Celému týmu bylo ale jasné, že vyšetřování takového rozsahu nemohou zvládnout sami. Proto čekali kolik odvážných a dopadení padouchů chtivých mladých pomocníků se k nim přidá. Nakonec do autobusu na vyškovském nádraží nastupovala spolu s vedoucími vyšetřovateli skupina 27 mladých detektivů v zácviku.
Hned po příjezdu bylo jasné, že vyšetřování nebude procházka růžovou zahradou.
První den jsme si vyzkoušeli kriminalistickou metodu sbírání a odlévání stop. Stopy, které jsme v lese našli, nás utvrdili v tom, že máme co dělat s opravdovými padouchy!
Ale to nám nezabránilo užívat si velkou pohodu a radost u vody, protože nejen gang nás sužoval, ale prali jsme se i s velkým vedrem. A tak jsme veškeré volné chvíle trávili u nedalekého rybníka. V neděli po příchodu z koupání nás ale čekalo velmi nemilé překvapení. Všechny naše sladkosti byly ukradeny! Museli jsme tedy zajistit místo činu a všechny stopy, ty nás nakonec navedly k místu, kde byly sladkosti schovány, ale bohužel neznáme číselný kód od trezoru. Jestliže chceme své sladkosti zpět, musíme kód získat. Následující den jsme se tedy vydali obchodovat s informacemi... Ostatní kriminalistická oddělení nás informovala o tajné cestě, po které se většina zločinců v noci nepozorovaně pohybuje. A tak se ti nejodvážnější z nás vydali na noční výpravu. Ráno jsme konečně mohli otevřít trezor a smlsnout si na něčem sladkém.
ScotlandYard nás upozornil na to, že jeden z členů gangu sešel z cesty zločinu a rozhodl se s námi spolupracovat. Poslali nám na pomoc vysloužilé stopovací psy, kteří nás vedli po cestě dle pachových stop. Po našem návratu bylo jasné, že následující den se musíme pokusit najít Stanislava Slanečka. Ten nám snad poví víc. Hned ráno jsme vyrazili. Musíme být rychlejší než boss. Vydáváme se tedy na místo, kde byla zachycena Slanečkova pachová stopa. Přišli jsme ale pozdě. Nalézáme akorát Slanečkovu mrtvolu. Čeká nás tedy náročný transport mrtvoly do tábora a pitva, které pomůže odhalit jakoukoliv stopu. Pitva byla pro všechny velkým zážitkem.
Stopy nám ukázaly, že se musíme vydat na cestu do nejbližší lékárny a zjistit informace o prodeji velmi silného jedu. Po obědě jsme tedy vyrazili směr Osvětimany, kde nám lékárník v podstatě potvrdil totožnost Huga Bosse, který celý gang vede. Prozradil nám i možné místo úkrytu, které je v malé jeskyni na Čertových kamenech. Nasadili jsme tedy ostré tempo směr Čerťáky. Musíme tam dorazit ještě před setměním, abychom se stihli schovat. S padající tmou čekáme schováni v trávě na příchod Huga Bosse. A opravdu, přichází! Bohužel je při ostré přestřelce smrtelně zraněn. Zajistili jsme místo činu, a s pocitem dobře odvedené práce uléháme pod hvězdnou oblohu do spacáků. Ráno se vracíme do tábora, kde nás čeká vydatná snídaně. Každý správný detektiv prochází drsným výcvikem a ten čeká i nás. Musíme sjet rokli na lanovce!
Odpoledne dotahujeme vyšetřování do konce, chytáme zbytek gangu. Všichni jsou zatčeni.
V pátek už se bavíme, víme totiž, že naše práce je u konce. Vyzkoušeli jsme si další kriminalistickou metodu – daktyloskopii. Odpoledne trénujeme, jak jsme schopni bránit náš majetek
Za normálních okolností by nás večer čekal velký táborák, ale vzhledem k suchu jsme si poseděli u svíček. I tak mělo zakončení našeho pátrání slavnostní atmosféru, pobavili jsme se a zazpívali si oblíbené písničky.
Rada Vožátko ocenil všechny mladé detektivy, a pochválil je před nastoupenou jednotkou. Je vidět, že si letos vybral svůj tým opravdu dobře.
Rada Vožátko se svým týmem a ScotlandYard vám všem moc děkuje za skvěle prožitý týden a pochytání gangu!
Výběr fotek (a několik videí) je zde. Veškeré další informace se dozvíte na Facebooku nebo na tomto webu.
2014 – Škola čar a kouzel
Pro letošní rok jsme vřesovické tábořiště proměnili v letní školu čar a kouzel. Velice nás potěšilo, že se s námi do neobvyklého školního dobrodružství pustilo celkem 43 mladých studentů. Sraz k hromadnému odletu košťat byl na nádraží ve Vyškově. Zde už na mladé studenty čekal profesorský sbor ve složení Barča, Blanča, Raduzz, Soňa, Martin, Libor, Boeing, Peťa, Jana a Jaruška. Na všechny zmíněné dohlížel ředitel školy Voža.
Na srdceryvné loučení nebyl čas, hnala nás kupředu touha poodhalit svět kouzel, čar a magie. Takže poslední zamávání a rozjeli jsme se směrem k táboru.
Po vybalení a ubytování se v nadstandardních studentských pokojích pro dva spáče už nás čekalo pomalé seznamování se se vším potřebným k vykonávání bílé magie. Sbírali jsme bylinky, museli jsme zastoupit poštovní sovy v jejich těžkém povolání, učili se vařit lektvary, číst v tajné řeči a dokonce věštit. Vše jsme si užívali a prožívali v největší pohodě. I počasí nám přálo a tak ve volných chvílích byl čas na vodní radovánky v místní tůni.
Ovšem v úterý se stala nečekaná věc! Čtyři z našich profesorů byli začarováni, zrovna když pokládali ochranné kameny proti černé magii. Sice se nám je podařilo vysvobodit magickým lektvarem, ale už jsme věděli, že něco není v pořádku. Toto naše tušení potvrdil i večerní přílet věštkyně a draka, které už nebavilo být v područí zlého černokněžníka. Za projevenou odvahu nám drak daroval hůl, která nám měla dopomoci k zatočení s černou magií. Následující den jsme se tedy vydali k sídlu černokněžníka, na hrad Cimburk. Po cestě nám pomáhal trpaslík.
Za splnění každého svého úkolu nám dal kus zprávy. Díky němu jsme nakonec zvládli otevřít kouzelnickou knihu a získali jsme tak i zaklínadlo proti černokněžníkovi. Toho jsme naší silou, která byla mnohonásobně silnější než zaklínadla černé magie, zničili s přehledem. Bohužel jsme naše vítězství nemohli oslavit přespáním na hradě, počasí nám nepřálo. Vydali jsme se tedy zpět k táboru a s teplou polévkou v žaludku jsme zalehli k vítěznému spánku do spacáků.
Čtvrteční den jsme strávili zejména výcvikem létání na koštěti a blbnutím na lanových překážkách, které pro nás připravil Poliš. Také jsme se vydali do dětmi vysněného obchodu. Odpoledne proběhla bitva o kameny mudrců, kterých bylo potřeba k odhalení kouzla prokrastinace.
Kouzlo se podařilo a prokrastinovali jsme celý pátek. Zatímco pánská část profesorského sboru stavěla ten nejslavnostnějších z ohňů, dámy se s dětmi bavili různým pipláním, zpíváním, míčovými hrami a došlo i na vodní bitvu.
Po poslední večeři jsme se všichni připravili k slavnostnímu ohni. Společně jsme zap álili ten z největších a nejkrásnějších ohňů. Zhodnotili jsme společný týden. Rozdali si camrátka, diplomy a užili si poslední zábavu a zpívaní u tepla ohně.
V sobotu už na nás čekal autobus, který nás všechny odvezl k rodičům a jejich vřelým náručím.
Mladí Mágové, čarodějové, alchymisté a iluzionisté, děkujeme vám za parádní týden nabitý zážitky, humorem, kamarádstvím a sportem.
Doufáme, že vy jste si to s námi užili, protože my ano!
Váš profesorský sbor.
Výběr fotek (a několik videí) je zde. Veškeré další informace se dozvíte na Facebooku nebo na tomto webu.
2013 – Podzimní přežití
O víkendu 14. - 15. 9. připravila společnost VožaAir výpravu do tajného výcvikového tábora pilotů. Výprava byla odškodněním za letní ztroskotání ve vřesovické pustině. Jako posádka jsme byli velice potěšeni, že ne všichni pasažéři na nás zanevřeli. I přes počáteční nepřízeň počasí se na místo srazu dostavilo sedm našich pasažérů. Pilotní výcvik chtěli vidět Kristýnka, Nicolka, Jirka, Anet, Marťa s Marťou a Deniska. Po vřelém přivítání jsme se vydali na cestu.
Počasí se umoudřilo a proto nám cesta ubíhala jedna radost. Naše první zastávka byla v Hamiltonech u kapličky, kde si všichni mohli zkusit první část pilotního výcviku: boj na palubě s nebezpečným pasažérem. Všichni si zkusili, že trefit pasažéra či se schovat v letadle není až tak jednoduché. Před odchodem jsme nabrali vodu ze studánky na večerní polévku a pokračovali v cestě do centra výcvikového tábora.
Že je náš výcvikový tábor opravdu těžce dostupným místem se všichni přesvědčili ve chvíli, kdy bylo potřeba zdolat poněkud rozvodněnější řeku. Ovšem Boeing s Liborem a Peťou se pustili s chlapskou silou do stavby improvizovaného mostu. Pokácet strom, přeskočit řeku, natáhnout strom a nad něj záchytné lano, byla pro kluky hračka. Všichni jsme přešli suchou nohou. Dorazili jsme do tábora. Rozdělali oheň a začali se seznamovat s výcvikem pilotů.
Boeing s Liborem pasažéry školili v pohybu letadla po runwayi. Voža s Barčou si vzali pod křídlo školení v usazování opilých pasažérů na sedadlo či obsluhu pasažérů bez rukou. Po namáhavých zkušenostech z výcviku jsme uvařili polévku a opekli špekáčky.
Posilněni "večeří" jsme byli připraveni vyzkoušet si i noční část výcviku pod vedením Raduzz. Čekal nás pohyb po runwayi v noci a také vyzkoušení si navádění letadla.
Do spacáků jsme se zavrtali, pod bezpečným přístřeškem, unavení a spokojení. Ráno už nás čekala snídaně u ohně, namáhavý výstup do vesnice, kde jsme počkali na autobus a zamířili do tepla našich domovů.
Za krásný víkend plný srandy a zážitků všem zúčastněným děkujeme!
Voža, Barča, Raduzz, Boeing, Libor a Peťa
2013 – Trosečníci
Naše letošní táborové dobrodružství začalo 10. 8. na nádraží ve Vyškově. Posádka společnosti VožaAir byla připravena k letu 1301, který byl historicky prvním v naší nové sestavě. Na své cestující čekaly letušky Barča, Raduzz, Soňa a Peťa. Technicky zaměřenou část týmu tvořili Boeing, Jirka, Libor a Petr. Starost o žaludky mlsných cestujících měly Janča s Jaruškou. Nevolnostem či jiným neduhům se po dobu letu věnovala naše milovaná zdravotnice Blanča. Na veškeré naše počínání dohlížel kapitán letu Voža.
Do přistaveného letadla nakonec nastoupilo 28 dětí, které se řádně prokázaly palubním lístkem. Náš let probíhal hladce, mezipřistání bylo vyplněno seznamovacími hrami. Ovšem při nočním přeletu se stalo něco, co nikdo nečekal. Ztroskotali jsme. Začal tak boj o naši záchranu a přežití.
Tábořiště v místě našeho ztroskotání nám poskytlo tolik potřebné bezpečí a zázemí. Po ubytování a zmapování přilehlého terénu začal plný boj o naši záchranu. Nejprve to byl sběr všeho, co zbylo z letadla, a zároveň úprk před dravou zvěří či domorodci. V následujících dnech se ukázalo, že v našem okolí jsou i domorodé kmeny, které by nám rády pomohly s naší záchranou. Každé dopoledne jsme proto museli trénovat dovednosti jako zdravovědu, tábornictví, šifry a cizí řeči, hbitost, plavání atp. Z každé disciplíny byl pak vyhlášen nejlepší kluk a děvče. Na ty jsme se pak mohli spolehnout, kdyby bylo potřeba tyto dovednosti prokázat před domorodci.
Jedno odpoledne nás kontaktoval posel z blízkého kmene. Dozvěděli jsme se, že si musíme spřátelit místního šamana. Za tím jsme se museli vydat po jednom a v noci. Za naši odvahu nám předal seznam vesnic, se kterými jsme mohli hned druhý den obchodovat. Zase jsme byli o krok blíže k naší záchraně.
Při našem boji o záchranu bylo třeba se uvolnit. Ve volných chvílích jsme chodili k vodě, jezdili na poníkovi či hráli vybišku a jiné hry.
V následujících dnech nám mapování okolního terénu připravilo velké překvapení – našli jsme součástky do rádia. Ovšem neměli jsme baterie. Naštěstí se nám podařilo najít domorodce, který baterie měl. Po pantomimickém nebo komiksovém popisu toho, co se nám stalo a za malou bonbónovou úplatu nám baterie předal.
V táboře se podařilo, po krušných chvílích, rádio zprovoznit. Dozvěděli jsme se z něj, že pátrání po nás bude ukončeno ve středu o půlnoci. Pokud jsme na živu, musíme vydat viditelný signál. Bylo jasné, že z našeho útočiště v údolí to nebude možné. Museli jsme se tedy sbalit a vydat se hledat místo, odkud je vidět na civilizaci a bude možné signalizovat.
Po namáhavé cestě jsme dorazili na Čertovy kameny. Uvařili jsme si na ohni polévku, která přišla vhod. Před setměním jsme si připravili ležení v lese pod plachtou. S přibývající tmou v nás stoupalo očekávání a zároveň obava, zda náš signál bude na takovou dálku vidět. Po 9. hodině, kdy už byla opravdu tma, jsme vybaveni baterkami a lightsticky poskládali svítící S.O.S... O chvíli později jsme zapnuli naše rádio a vyslechli si tu skvělou zprávu! Náš signál byl vidět! Bude za námi vyslán záchranný tým a vyzvednou nás nejpozději v sobotu 17. 8... JSME ZACHRÁNĚNI! Ve všech panovalo velké dojetí a úleva se kterou jsme se šli zavrtat do spacáků.
Čtvrteční den byl ve znamení oslav. Po našem návratu do tábora pro nás připravil Boeing s Polišem (byl prvním členem záchranného týmu, který měl zmapovat naši polohu) lanové překážky, na kterých jsme se vyřádili jako opice. U večerního ohně proběhla volba nejlepšího zpěváka a zpěvačky. Pod vedením Barbary Láskorádové a Radka Hvězdného byla odbornou porotou zvolena Vřesovická Troska Star.
Pátek jsme strávili u vody a hlavním sportovním kláním, olympiádou. Ta byla plná napínavých sportovních chvil.
Večer jsme zapálili náš poslední společný oheň. Ten nejslavnostnější, který byl oslavou našeho společně stráveného týdne a také nadcházející záchrany. Posádka i cestující byli za snahu a prokázanou odvahu, smysl pro humor a týmovou spolupráci oceněni diplomy, camrátky, úsměvem a přátelským poplácáním
V sobotu 17. 8. dopoledne už nás nad tábořištěm čekal záchranný autobus, který nás vezl zpět domů. Na nádraží ve Vyškově už čekali na své ratolesti rodiče, kteří se jistě těšili na táborové zážitky.
Přátelé, kamarádi, vážení cestující. Společnost VožaAir Vám velice děkuje za super týden, který jsme s Vámi mohli strávit. Doufáme, že jste si to užili stejně jako my! A už teď Vám můžeme slíbit, že další tábor s naší posádkou BUDE a těšíme se na VÁS.
Veškeré informace o připravovaném táboře či jiných akcích se můžete dozvědět z webu tabory–lhota.wz.cz nebo na Facebooku ve skupině Táborníci z Vřesovic.
Voža, Barča, Raduzz, Soňa, Peťa, Jirka, Boeing, Libor, Petr, Blanča, Jaruška a Janča
2012 – 1998
V roce 1998 se uskutečnil první z patnácti táborů, během nichž jsme se postupně setkali, nasbírali zkušenosti a vyrostli do stavu vedoucích. Historii všech táborů, kterých jsme se společně účastnili, najdete na http://tabory–lhota.webnode.cz/historie–taboru/.