Úvodní strana

V srpnu 2018 se za dobrodružstvím vydalo 46 zbojníků z Vřesovického lesa        Zážitky a fotky z tábora zpracováváme        Informace k příštímu roku budeme postupně zveřejňovat 

Kontakt
Mgr. Radka Hanzlová
tel.: 732 387 834
Ing. Jan Voženílek
tel.: 736 258 103
Borovice.cz

2017 – Asterix a Obelix: mise Kleopatra

Konečně! Po dlouhé cestě z Egypta doplul náš zpravodaj The Menhirpapyrus! A tak Vám přinášíme reportáž z letního dobrodružství, které už navždy zůstane vytesáno do menhiru…

Egypt 12. – 19. 8. 2017

Galští a egyptští stavitelé

Přátelé a naši věrní čtenáři, přináším vám podrobné zprávy o velkém týdenním letním dobrodružství, které se odehrálo daleko od naší milované Gálie. Asterix s Obelixem slíbili pomoc mocné Kleopatře se stavbou paláce pro Caesara... Naší galské dvojici bylo od začátku jasné, že tento úkol nemůžou zvládnout sami, a proto hledali celé jaro pomocníky, kteří se nebudou bát odjezdu do Egypta.

Studium mapy

V sobotu 12. 8. 2017 odrazilo od břehu Gálie na lodi Karosis celkem 47 dětí a 13 dospělých. Hned po připlutí do Egypta začal pěkný frmol, jako na každé stavbě. Kleopatřin plán byl totiž větší, než jsme si mysleli. Všichni byli rozděleni do 4 skupin, a každá se pustila do stavby vlastního paláce! Takže ne stavba jednoho, ale rovnou čtyř paláců! Hned jsme se pustili do práce! Začali jsme sběrem materiálu na stavbu. Proklatí Římané se nám v tom snažili zabránit, ale nedali jsme se.

Podávání kouzelného nápoje

Každé dopoledne následujících dní jsme se zdokonalovali v dovednostech, které byly pro stavbu paláců podstatné – správné luštění hieroglyfů, orientace staveb na světové strany, první pomoc při pracovních úrazech... V neděli jsme se také poprvé setkali s byrokracií na egyptských úřadech. Museli jsme vyřídit všechna potřebná povolení pro stavbu. Její tempo bylo šílené, a tak jsme všichni vzali za vděk ranní příděl kouzelného nápoje od Panoramixe.

Mumie v pyramidě

Pondělí bylo ve znamení sbírání inspirace pro výzdobu paláce. Navštívili jsme pyramidy a hledali vhodnou výzdobu. Asterix s Obelixem nám hodně radili. A najednou nebyli! Oba dva se odpoledne nevrátili do tábora a dokonce se neobjevili ani na večeři. Že by Obelix přišel o večeři?? To se nám nechtělo zdát! Vydali jsme se je tedy hledat... Přátelé věřte, že jsme nic strašidelnějšího, než setmělé pyramidy plné můmií, nezažili.

Obranné opevnění

Stavby pokračovaly dle plánu, neobvykle se nám dařilo. Bohužel Caesar nehraje fér a jeho všudypřítomní vojáci v čele s GaiemBojem se nám v naší práci snažili zabránit. V úterý jsme proto museli postavit opevnění, které by vydrželo jejich nápor. Bohužel jednoho Římana, zřejmě se jednalo o GaiaBoja, nezastavilo. Když jsme se bavili u večerního ohně, vniknul nepozorovaně do tábořiště a převrhl nám kotlík se zbytkem kouzelného nápoje. Všem nám bylo jasné, že bez něj stavby nemůžeme dokončit včas...

Rituální kančí běh

Ve středu ráno jsme vyslali poštovního holuba s papyrem pro Panoramixe. Věděli jsme totiž, že se měl nedaleko zúčastnit sněmu druidů. Panoramix ihned papyroval zpět. Podle jeho instrukcí jsme se vydali na cestu, během které jsme museli splnit několik rituálů. Výprava k magickému místu na Čertových kamenech byla dlouhá a zapeklitá. Zpět do tábora bychom to už nestihli, proto jsme rozbalili spacáky, uvařili polévku a čekali na Panoramixe. Po setmění jsme se dočkali! Panoramix nám uvařil další várku nápoje, který jsme si ráno odnesli do tábora. Uložili jsme se ke spánku uprostřed lesa. Do konce stavby už nám zbývaly jen dva dny...

Lanovka přes roklinku

Ve čtvrtek jsme se vrátili do tábora. Protože jsme měli dostatek kouzelného nápoje, bavili jsme se! Sjížděli jsme roklinku na lanovce, šli jsme na nákup, odpočívali. Odpoledne jsme chtěli všechny paláce dokončit, ale co se nestalo! Na návštěvu přijel Nemotorix! Jeho pověst ho předchází. Místo stavby jsme tedy ošetřovali zraněné...

Zapálení závěrečného ohně

V pátek finišovaly všechny stavby, které jsme museli stále bránit proti Římanům. Také jsme se bavili, hráli hry, koupali se v přilehlé oáze. Celý den jsme stavěli ten nejslavnostnější oheň. Očekávali jsme Kleopatru i Caesara.

caesar a Kleopatra

Večer u hořícího posledního ohně Obelix s Kleopatrou vyhodnotili nejlepší stavitele a zhodnotili celý týden. Dokonce přijel i Caesar, který si vypil do dna svůj pohár hořkosti, protože Kleopatra mu předala 3 dostavěné a 1 rozestavěný chrám.

Ututatise kamarádi! Převelice vám děkujeme za báječný týden, který jsme společně strávili. Věříme, že jste si to s námi užili tak, jako my s vámi. Tento týden zůstane navždy vytesán nejen do menhiru, ale i do našich táborových srdcí!

Těšíme se na vás zase v srpnu!!!

Obelix, Asterix, Kleopatra a všichni ostatní, bez nichž by to nešlo.

Pro Menhirpapyrus
Hubunezavřelix


2016 – Bájný poklad nejobávanějšího piráta

Strašliví piráti

Jen jednou za sto let se otevírá cesta k legendárnímu ostrovu pokladů. Jen jednou za sto let se námořníci mohou pokusit získat bájné pirátské zlato. A jen obávaný pirátský kapitán Voža ví, jak se na ostrov dostat. Tedy, alespoň si myslí, že to ví... Ale i to mu stačí k tomu, aby do přístaviště ve Vřesovicích svolal piráty, bukanýry, korzáry, zkušené mořské vlky i líné mořské krysy! Jedině s jejich pomocí má totiž šanci na úspěšnou výpravu.

Jeho výzvu vyslyšelo 34 mladých pirátů, kteří se vydali na nebezpečnou plavbu. Na palubě tří pirátských lodí kormidlovaných těmi nejzkušenějšími piráty – Raduzz, Boeingem, Liborem, Martinem, Soňou, Danem a Petrem. Hlavním ranhojičem skupiny byla Blanka, které u amputací asistovala Hanča. Zdaleka nejdůležitějším členem posádky, bez kterého by celá výprava byla už předem odsouzena k neúspěchu, byla ovšem vynikající kuchařka Barča, na jejíž péči o naše žaludky mnozí v dobrém vzpomínají dodnes.

Plnění úkolů

Žádná pirátská loď nemůže odplout z přístavu bez křtu a pořádné pirátské vlajky. Vymyslet jméno lodě, která bude nahánět strach už jen když ho protivníci uslyší, a nakreslit vlajku, pod kterou se vydají na širý oceán, byly první úkoly pro naše posádky.

Před dlouhou a náročnou plavbou bylo nutné získat zásoby na cestu. Nebyli bychom praví piráti, kdybychom šli jen tak nakoupit, proto jsme přístav vyplenili. Na jeho obranu se nám postavili chrabří obránci a dobýt přístav nebylo tak jednoduché, jak jsme si mysleli. Přesto se nám to podařilo a mohli jsme se vydat na dlouho očekávanou plavbu vstříc novým dobrodružstvím.

Přes noc jsme dopluli na dohled prvního ostrova na plánované trase. Během prozkoumávání ostrova jsme narazili na bandu mnoha zlatokopů. Ti obsadili několik nalezišť drahých kovů a dalších cenností, o které se však s námi nechtěli podělit. Tedy dobrovolně... Ukořistili jsme, co se dalo, ale na bájný ostrov pokladů bylo cenností moc málo. Toto určitě nebyl cíl naší cesty.

Večerní oheň

Večer u posezení u ohně a debatě kudy dál k nám zavítali dva trochu pomatení zlatokopové. Nejdříve jsme si mysleli, že nás chtějí přepadnout, ale nabídli nám dohodu. Když jim zrekvírované zlato vrátíme, navedou nás na správnou cestu. Moc jsme jim to nevěřili (hlavně tomu s želvou na hlavě), ale i tak jsme se za nimi v noci vydali. Aby nepoznali, že je stopuje posádka všech lodí, vydali jsme se za nimi po jednom. Nevrátili jsme jim samozřejmě všechno zlato a doufali jsme, že nám řeknou správné souřadnice bájného ostrova. Dali jsme dohromady všechny informace, co nám ti pomatenci dali a vydali se na cestu. Vál dobrý vítr a byla škoda toho nevyužít.

Další den nás probudil příkaz k uložení se ke spánku, hlášení večerního nástupu u ohně následované večeří... No je to normální? Vypadalo to, jako by čas plynul opačně. Dali jsme hlavy dohromady a zjistili jsme, že kopáči, co nás navštívili předešlou noc, nebyli úplně v pořádku. Ta želva nám měla být podezřelá víc. Každému z nás poradili jinou cestu, a my zabloudili na Narubiho ostrov, kde čas běží pozpátku.

Ranní rozcvička večer

Velitelé lodí byli navíc při průzkumu ostrova chyceni do pastí a vysvobodit je mohly jenom jejich posádky. Ale jak? Postupně jsme přicházeli na způsob, jak kapitány zachránit. Dávali jsme jim správné příkazy ke splnění úkolů. Kapitáni všech tří lodí si pod velením posádky vedli dobře, a tak jsme po obědě, dopoledním výcviku, snídani, ranní rozcvičce a budíčku mohli ulehnout k normálnímu spánku do kajut a ostrov bez obav o naše psychické zdraví opustit. Opět vál příznivý vítr a naše plachty se pořádně nadouvaly. Vydali jsme se neodkladně přes noc na další plavbu.

Čas k nalezení ostrova pokladů se krátil a my jsme potřebovali konečně zjistit, jak se k němu vlastně dostat. Podle kapitána Voži se po moři v našem okolí plaví několik lodí, z nichž každá ukrývá kousek mapy. Podařilo se nám je všechny postupně najít a mapy získat. Některé se vzdaly bez boje a jiné bylo potřeba dobít a potopit. KONEČNĚ! Známe polohu ostrova pokladů! Ba co víc, nečekaně jsme poskládali dohromady kousky informací o místě, kde můžeme začít pátrat po pokladu!

Odchod na výpravu za pokladem

Plavba byla dlouhá, ale další den ráno jsme konečně dorazili k ostrovu, kde nás snad čeká pohádkové bohatství. Protože jsme nevěděli, jak dlouhá je cesta za pokladem, sbalili jsme si všechny potřebné věci a vydali se na první místo podle mapy. Poklad nikde! Po tak strastiplné cestě jsme si mysleli, že by mohl poklad být na dosah ruky. Nebo aspoň šavle. Jaké bylo naše překvapení, když jsme našli jen další kousek plánku s vyznačeným dalším bodem. Pak další kousek a další bod. A další... Kolik jich ještě bude?

Mapa pokladu

HA! Máme zprávu napsanou tajným kódem. Povolali jsme navigátory každé lodě, aby se pokusil zprávu rozluštit, ale bylo potřeba znalostí celé posádky. Nakonec se nám podařilo šifru rozluštit. Vzkaz nám odkryl dva body. Abychom neplýtvali časem posádek, rozdělili jsme se na skupinky, které prozkoumávaly okolí. Jedna skupinka objevila zásoby vody. Byli jsme vděční pirátovi, který mapu kreslil, protože jsme už sami měli málo pitné vody. A mořská krysa vodu potřebuje. Jinak by byla úplně vyschlá a nechtěli by ji ani jako vycpaný exemplář do muzea. Posilněni čerstvou vodou jsme se vydali ke druhému bodu, vyznačeném na mapě červeným písmenem X uprostřed plánku.

Starý pirát

Došli jsme ke staré kapličce, kde nás čekalo nemilé překvapení. Starý, vysušený pirát, který poklad schoval, zůstal před sto lety na ostrově uvězněný. Měl dost času přemýšlet o ceně pokladu, a co pro něj znamená svoboda. Nechtěl dál zůstat na ostrově, a tak byl ochotný dát nám celý poklad výměnou za naši mapu, podle které se může dostat z ostrova pryč. My jsme souhlasili. My přeci známe cestu zpět, a tak jsme se dohodli. Předal nám klíč k truhle a prozradil, kde ji kdysi schoval. V rozštípené skále jsme našli starou a skoro shnilou dřevěnou bednu. HURÁ!!! Povedlo se a jsme pohádkově bohatí! Už nikdy nemusíme pracovat.

Truhla s poklademPřespání pod hvězdnou oblohou

Protože se už stmívalo a nechtěli jsme zabloudit a skončit jako starý pirát, ulehli jsme pod hvězdnou oblohu ozářenou svitem úplňku a přenocovali do rána. Probudil nás hlad a kručení v břiše. Zahladili jsme po sobě stopy a vydali se na cestu zpět ke kotvišti. V základním táboře nás čekala Barča s připraveným jídlem na doplnění energie po namáhavé, ale velmi úspěšné výpravě. Teď už není kam spěchat.

Soutěžící ve zpěvu a hvězdná porota

Mohli jsme si odpočinout, a tak jsme se odpoledne vydali na průzkum okolí a narazili na osadu obchodníků. Jsme bohatí, a tak nebylo třeba loupit a rekvírovat. Potřebovali jsme dovybavit a vylepšit naše pirátské lodě na cestu domů, pořádně vydrhnout paluby, ale také nakoupit nějakou sladkou odměnu pro posádku. Opravdu si ji zaslouží za dobře odvedenou práci. Jako další odměnu celé flotile si kadet Dan připravil večerní zábavu. Posádky soutěžily o ceny pro nejlepšího pirátského pěvce, drsňáka flotily. Aby klání probíhalo, jak má, pěkně po pirátsku, připlula na ostrov na pozvání tříčlenná porota ve složení: Daniela Nekonečná z veselých a hravých Pannenských ostrovů, Amy Beerhouse z pekelně dobré špeluňky a Pipilotta Hustokrutopřísná ze severských ostrovů, kde pižmoni dávají dobrou noc.

Nelítostný souboj mezi posádkamiJízda na lanovce

Předposlední den jsme už jen odpočívali a užívali si veselou plavbu zpátky domů – třeba při jízdě na lanové dráze přes roklinky. Ještě však zbývalo rozdělit spravedlivě podíl z pokladu mezi posádky podle jejích zásluh. Proto se uskutečnilo závěrečné klání, kdy po nelítostném a vyrovnaném boji mohl korvetní kapitán Voža, večer u závěrečného slavnostního ohně, rozdělit poklad spravedlivě mezi osazenstva lodí. Podle zásluh taky všechny povýšil do různých námořnických a pirátských hodností.

Závěrečný slavnostní oheňNejúspěšnější posádka s největším podílem na pokladu

Všichni dodnes rádi vzpomínáme na krásně prožitý týden se všemi úžasnými piráty, kteří se s námi plavili. Nejlépe se vzpomíná u fotek, které najdete zde. Ještě jednou vám všem děkujeme a těšíme se na další dobrodružství příští rok, o kterém vás budeme informovat na Facebooku a tomto webu. Tak v srpnu, ututatise!


2015 – Detektivové na stopě zločinu

Detektivní tým

Jak jistě víte, naše detektivní pátrání započalo již v zimě. Velení ScotlandYardu tehdy pověřilo vrchního radu Vožátka, aby ustanovil tým detektivů, kteří budou mít za úkol pochytat bandu zločinců. Ta sužuje svojí nekalou činností okolí Vřesovic. Vožátko si na pomoc povolal ty nejpovolanější a nejproslulejší detektivy z okolí: Raduzz, Barču, Boeinga, Soňu, Libora, Martina, Dana, Petra, Blanču (ta nám dělala lékařský dozor), a skvělé kuchařky Janu s Jarkou.

Celému týmu bylo ale jasné, že vyšetřování takového rozsahu nemohou zvládnout sami. Proto čekali kolik odvážných a dopadení padouchů chtivých mladých pomocníků se k nim přidá. Nakonec do autobusu na vyškovském nádraží nastupovala spolu s vedoucími vyšetřovateli skupina 27 mladých detektivů v zácviku.

Odlévání stop

Hned po příjezdu bylo jasné, že vyšetřování nebude procházka růžovou zahradou.

První den jsme si vyzkoušeli kriminalistickou metodu sbírání a odlévání stop. Stopy, které jsme v lese našli, nás utvrdili v tom, že máme co dělat s opravdovými padouchy!

Otevírání trezoru

Ale to nám nezabránilo užívat si velkou pohodu a radost u vody, protože nejen gang nás sužoval, ale prali jsme se i s velkým vedrem. A tak jsme veškeré volné chvíle trávili u nedalekého rybníka. V neděli po příchodu z koupání nás ale čekalo velmi nemilé překvapení. Všechny naše sladkosti byly ukradeny! Museli jsme tedy zajistit místo činu a všechny stopy, ty nás nakonec navedly k místu, kde byly sladkosti schovány, ale bohužel neznáme číselný kód od trezoru. Jestliže chceme své sladkosti zpět, musíme kód získat. Následující den jsme se tedy vydali obchodovat s informacemi... Ostatní kriminalistická oddělení nás informovala o tajné cestě, po které se většina zločinců v noci nepozorovaně pohybuje. A tak se ti nejodvážnější z nás vydali na noční výpravu. Ráno jsme konečně mohli otevřít trezor a smlsnout si na něčem sladkém.

Pitva Stanislava Slanečka

ScotlandYard nás upozornil na to, že jeden z členů gangu sešel z cesty zločinu a rozhodl se s námi spolupracovat. Poslali nám na pomoc vysloužilé stopovací psy, kteří nás vedli po cestě dle pachových stop. Po našem návratu bylo jasné, že následující den se musíme pokusit najít Stanislava Slanečka. Ten nám snad poví víc. Hned ráno jsme vyrazili. Musíme být rychlejší než boss. Vydáváme se tedy na místo, kde byla zachycena Slanečkova pachová stopa. Přišli jsme ale pozdě. Nalézáme akorát Slanečkovu mrtvolu. Čeká nás tedy náročný transport mrtvoly do tábora a pitva, které pomůže odhalit jakoukoliv stopu. Pitva byla pro všechny velkým zážitkem. Dopadení Hugo BosseStopy nám ukázaly, že se musíme vydat na cestu do nejbližší lékárny a zjistit informace o prodeji velmi silného jedu. Po obědě jsme tedy vyrazili směr Osvětimany, kde nám lékárník v podstatě potvrdil totožnost Huga Bosse, který celý gang vede. Prozradil nám i možné místo úkrytu, které je v malé jeskyni na Čertových kamenech. Nasadili jsme tedy ostré tempo směr Čerťáky. Musíme tam dorazit ještě před setměním, abychom se stihli schovat. S padající tmou čekáme schováni v trávě na příchod Huga Bosse. A opravdu, přichází! Bohužel je při ostré přestřelce smrtelně zraněn. Zajistili jsme místo činu, a s pocitem dobře odvedené práce uléháme pod hvězdnou oblohu do spacáků. Ráno se vracíme do tábora, kde nás čeká vydatná snídaně. Každý správný detektiv prochází drsným výcvikem a ten čeká i nás. Musíme sjet rokli na lanovce!

Lanovka přes roklinku

Odpoledne dotahujeme vyšetřování do konce, chytáme zbytek gangu. Všichni jsou zatčeni.

V pátek už se bavíme, víme totiž, že naše práce je u konce. Vyzkoušeli jsme si další kriminalistickou metodu – daktyloskopii. Odpoledne trénujeme, jak jsme schopni bránit náš majetek

Vítezný detektivní tým

Za normálních okolností by nás večer čekal velký táborák, ale vzhledem k suchu jsme si poseděli u svíček. I tak mělo zakončení našeho pátrání slavnostní atmosféru, pobavili jsme se a zazpívali si oblíbené písničky.

Rada Vožátko ocenil všechny mladé detektivy, a pochválil je před nastoupenou jednotkou. Je vidět, že si letos vybral svůj tým opravdu dobře.

Rada Vožátko se svým týmem a ScotlandYard vám všem moc děkuje za skvěle prožitý týden a pochytání gangu!

Výběr fotek (a několik videí) je zde. Veškeré další informace se dozvíte na Facebooku nebo na tomto webu.


2014 – Škola čar a kouzel

Věštění z koule

Pro letošní rok jsme vřesovické tábořiště proměnili v letní školu čar a kouzel. Velice nás potěšilo, že se s námi do neobvyklého školního dobrodružství pustilo celkem 43 mladých studentů. Sraz k hromadnému odletu košťat byl na nádraží ve Vyškově. Zde už na mladé studenty čekal profesorský sbor ve složení Barča, Blanča, Raduzz, Soňa, Martin, Libor, Boeing, Peťa, Jana a Jaruška. Na všechny zmíněné dohlížel ředitel školy Voža.

Létání na koštěti

Na srdceryvné loučení nebyl čas, hnala nás kupředu touha poodhalit svět kouzel, čar a magie. Takže poslední zamávání a rozjeli jsme se směrem k táboru.

Po vybalení a ubytování se v nadstandardních studentských pokojích pro dva spáče už nás čekalo pomalé seznamování se se vším potřebným k vykonávání bílé magie. Sbírali jsme bylinky, museli jsme zastoupit poštovní sovy v jejich těžkém povolání, učili se vařit lektvary, číst v tajné řeči a dokonce věštit. Vše jsme si užívali a prožívali v největší pohodě. I počasí nám přálo a tak ve volných chvílích byl čas na vodní radovánky v místní tůni.

Začarovaní vedoucíSmrťák

Ovšem v úterý se stala nečekaná věc! Čtyři z našich profesorů byli začarováni, zrovna když pokládali ochranné kameny proti černé magii. Sice se nám je podařilo vysvobodit magickým lektvarem, ale už jsme věděli, že něco není v pořádku. Toto naše tušení potvrdil i večerní přílet věštkyně a draka, které už nebavilo být v područí zlého černokněžníka. Za projevenou odvahu nám drak daroval hůl, která nám měla dopomoci k zatočení s černou magií. Následující den jsme se tedy vydali k sídlu černokněžníka, na hrad Cimburk. Po cestě nám pomáhal trpaslík. DrakZa splnění každého svého úkolu nám dal kus zprávy. Díky němu jsme nakonec zvládli otevřít kouzelnickou knihu a získali jsme tak i zaklínadlo proti černokněžníkovi. Toho jsme naší silou, která byla mnohonásobně silnější než zaklínadla černé magie, zničili s přehledem. Bohužel jsme naše vítězství nemohli oslavit přespáním na hradě, počasí nám nepřálo. Vydali jsme se tedy zpět k táboru a s teplou polévkou v žaludku jsme zalehli k vítěznému spánku do spacáků.

Létání na koštěti

Čtvrteční den jsme strávili zejména výcvikem létání na koštěti a blbnutím na lanových překážkách, které pro nás připravil Poliš. Také jsme se vydali do dětmi vysněného obchodu. Odpoledne proběhla bitva o kameny mudrců, kterých bylo potřeba k odhalení kouzla prokrastinace.

Kouzlo se podařilo a prokrastinovali jsme celý pátek. Zatímco pánská část profesorského sboru stavěla ten nejslavnostnějších z ohňů, dámy se s dětmi bavili různým pipláním, zpíváním, míčovými hrami a došlo i na vodní bitvu.

Závěrečný slavnostní oheň

Po poslední večeři jsme se všichni připravili k slavnostnímu ohni. Společně jsme zap álili ten z největších a nejkrásnějších ohňů. Zhodnotili jsme společný týden. Rozdali si camrátka, diplomy a užili si poslední zábavu a zpívaní u tepla ohně.

V sobotu už na nás čekal autobus, který nás všechny odvezl k rodičům a jejich vřelým náručím.

Mladí Mágové, čarodějové, alchymisté a iluzionisté, děkujeme vám za parádní týden nabitý zážitky, humorem, kamarádstvím a sportem.

Doufáme, že vy jste si to s námi užili, protože my ano!

Váš profesorský sbor.

Výběr fotek (a několik videí) je zde. Veškeré další informace se dozvíte na Facebooku nebo na tomto webu.


2013 – Podzimní přežití

O víkendu 14. - 15. 9. připravila společnost VožaAir výpravu do tajného výcvikového tábora pilotů. Výprava byla odškodněním za letní ztroskotání ve vřesovické pustině. Jako posádka jsme byli velice potěšeni, že ne všichni pasažéři na nás zanevřeli. I přes počáteční nepřízeň počasí se na místo srazu dostavilo sedm našich pasažérů. Pilotní výcvik chtěli vidět Kristýnka, Nicolka, Jirka, Anet, Marťa s Marťou a Deniska. Po vřelém přivítání jsme se vydali na cestu.

U kapličky v Hamiltonech

Počasí se umoudřilo a proto nám cesta ubíhala jedna radost. Naše první zastávka byla v Hamiltonech u kapličky, kde si všichni mohli zkusit první část pilotního výcviku: boj na palubě s nebezpečným pasažérem. Všichni si zkusili, že trefit pasažéra či se schovat v letadle není až tak jednoduché. Před odchodem jsme nabrali vodu ze studánky na večerní polévku a pokračovali v cestě do centra výcvikového tábora.

Přechod rozvodněné řeky

Že je náš výcvikový tábor opravdu těžce dostupným místem se všichni přesvědčili ve chvíli, kdy bylo potřeba zdolat poněkud rozvodněnější řeku. Ovšem Boeing s Liborem a Peťou se pustili s chlapskou silou do stavby improvizovaného mostu. Pokácet strom, přeskočit řeku, natáhnout strom a nad něj záchytné lano, byla pro kluky hračka. Všichni jsme přešli suchou nohou. Dorazili jsme do tábora. Rozdělali oheň a začali se seznamovat s výcvikem pilotů.

Boeing s Liborem pasažéry školili v pohybu letadla po runwayi. Voža s Barčou si vzali pod křídlo školení v usazování opilých pasažérů na sedadlo či obsluhu pasažérů bez rukou. Po namáhavých zkušenostech z výcviku jsme uvařili polévku a opekli špekáčky.

Noční výcvik

Posilněni "večeří" jsme byli připraveni vyzkoušet si i noční část výcviku pod vedením Raduzz. Čekal nás pohyb po runwayi v noci a také vyzkoušení si navádění letadla.

Do spacáků jsme se zavrtali, pod bezpečným přístřeškem, unavení a spokojení. Ráno už nás čekala snídaně u ohně, namáhavý výstup do vesnice, kde jsme počkali na autobus a zamířili do tepla našich domovů.

Za krásný víkend plný srandy a zážitků všem zúčastněným děkujeme!
Voža, Barča, Raduzz, Boeing, Libor a Peťa


2013 – Trosečníci

Naše letošní táborové dobrodružství začalo 10. 8. na nádraží ve Vyškově. Posádka společnosti VožaAir byla připravena k letu 1301, který byl historicky prvním v naší nové sestavě. Na své cestující čekaly letušky Barča, Raduzz, Soňa a Peťa. Technicky zaměřenou část týmu tvořili Boeing, Jirka, Libor a Petr. Starost o žaludky mlsných cestujících měly JančaJaruškou. Nevolnostem či jiným neduhům se po dobu letu věnovala naše milovaná zdravotnice Blanča. Na veškeré naše počínání dohlížel kapitán letu Voža.

Ztroskotání

Do přistaveného letadla nakonec nastoupilo 28 dětí, které se řádně prokázaly palubním lístkem. Náš let probíhal hladce, mezipřistání bylo vyplněno seznamovacími hrami. Ovšem při nočním přeletu se stalo něco, co nikdo nečekal. Ztroskotali jsme. Začal tak boj o naši záchranu a přežití.

Tábořiště v místě našeho ztroskotání nám poskytlo tolik potřebné bezpečí a zázemí. Po ubytování a zmapování přilehlého terénu začal plný boj o naši záchranu. Nejprve to byl sběr všeho, co zbylo z letadla, a zároveň úprk před dravou zvěří či domorodci. V následujících dnech se ukázalo, že v našem okolí jsou i domorodé kmeny, které by nám rády pomohly s naší záchranou. Každé dopoledne jsme proto museli trénovat dovednosti jako zdravovědu, tábornictví, šifry a cizí řeči, hbitost, plavání atp. Z každé disciplíny byl pak vyhlášen nejlepší kluk a děvče. Na ty jsme se pak mohli spolehnout, kdyby bylo potřeba tyto dovednosti prokázat před domorodci.

Domorodý šaman

Jedno odpoledne nás kontaktoval posel z blízkého kmene. Dozvěděli jsme se, že si musíme spřátelit místního šamana. Za tím jsme se museli vydat po jednom a v noci. Za naši odvahu nám předal seznam vesnic, se kterými jsme mohli hned druhý den obchodovat. Zase jsme byli o krok blíže k naší záchraně.

Maminka jednoho z cestujících s poníkem

Při našem boji o záchranu bylo třeba se uvolnit. Ve volných chvílích jsme chodili k vodě, jezdili na poníkovi či hráli vybišku a jiné hry.

Hra na důvěru

V následujících dnech nám mapování okolního terénu připravilo velké překvapení – našli jsme součástky do rádia. Ovšem neměli jsme baterie. Naštěstí se nám podařilo najít domorodce, který baterie měl. Po pantomimickém nebo komiksovém popisu toho, co se nám stalo a za malou bonbónovou úplatu nám baterie předal.

V táboře se podařilo, po krušných chvílích, rádio zprovoznit. Dozvěděli jsme se z něj, že pátrání po nás bude ukončeno ve středu o půlnoci. Pokud jsme na živu, musíme vydat viditelný signál. Bylo jasné, že z našeho útočiště v údolí to nebude možné. Museli jsme se tedy sbalit a vydat se hledat místo, odkud je vidět na civilizaci a bude možné signalizovat.

Přespání pod celtouPoslech rádia

Po namáhavé cestě jsme dorazili na Čertovy kameny. Uvařili jsme si na ohni polévku, která přišla vhod. Před setměním jsme si připravili ležení v lese pod plachtou. S přibývající tmou v nás stoupalo očekávání a zároveň obava, zda náš signál bude na takovou dálku vidět. Po 9. hodině, kdy už byla opravdu tma, jsme vybaveni baterkami a lightsticky poskládali svítící S.O.S... O chvíli později jsme zapnuli naše rádio a vyslechli si tu skvělou zprávu! Náš signál byl vidět! Bude za námi vyslán záchranný tým a vyzvednou nás nejpozději v sobotu 17. 8... JSME ZACHRÁNĚNI! Ve všech panovalo velké dojetí a úleva se kterou jsme se šli zavrtat do spacáků.

Čtvrteční den byl ve znamení oslav. Po našem návratu do tábora pro nás připravil BoeingPolišem (byl prvním členem záchranného týmu, který měl zmapovat naši polohu) lanové překážky, na kterých jsme se vyřádili jako opice. U večerního ohně proběhla volba nejlepšího zpěváka a zpěvačky. Pod vedením Barbary Láskorádové a Radka Hvězdného byla odbornou porotou zvolena Vřesovická Troska Star.

Olympijské kruhy a oheňKoupání u rybníka

Pátek jsme strávili u vody a hlavním sportovním kláním, olympiádou. Ta byla plná napínavých sportovních chvil.

Závěrečný oheň

Večer jsme zapálili náš poslední společný oheň. Ten nejslavnostnější, který byl oslavou našeho společně stráveného týdne a také nadcházející záchrany. Posádka i cestující byli za snahu a prokázanou odvahu, smysl pro humor a týmovou spolupráci oceněni diplomy, camrátky, úsměvem a přátelským poplácáním

V sobotu 17. 8. dopoledne už nás nad tábořištěm čekal záchranný autobus, který nás vezl zpět domů. Na nádraží ve Vyškově už čekali na své ratolesti rodiče, kteří se jistě těšili na táborové zážitky.

Personál letadla společnosti VožaAIR

Přátelé, kamarádi, vážení cestující. Společnost VožaAir Vám velice děkuje za super týden, který jsme s Vámi mohli strávit. Doufáme, že jste si to užili stejně jako my! A už teď Vám můžeme slíbit, že další tábor s naší posádkou BUDE a těšíme se na VÁS.

Veškeré informace o připravovaném táboře či jiných akcích se můžete dozvědět z webu tabory–lhota.wz.cz nebo na Facebooku ve skupině Táborníci z Vřesovic.

Voža, Barča, Raduzz, Soňa, Peťa, Jirka, Boeing, Libor, Petr, Blanča, Jaruška a Janča


2012 – 1998

V roce 1998 se uskutečnil první z patnácti táborů, během nichž jsme se postupně setkali, nasbírali zkušenosti a vyrostli do stavu vedoucích. Historii všech táborů, kterých jsme se společně účastnili, najdete na http://tabory–lhota.webnode.cz/historie–taboru/.

Informační novinky:

Od roku 2016 používá TJ Sokol Lhota nové číslo účtu speciálně pro platby tábora: 2901006652/2010


Upozorňujeme, že dle zákona č. 258/2000 Sb. O ochraně veřejného zdraví nelze přijmout na tábor dítě, které se nepodrobilo všem povinným očkováním.


O proplacení tábora můžete požádat u zaměstnavatele, na městském úřadě či u své zdravotní pojišťovny.